Beschreibung:

Bubínek
olej, plátno, 1965 - 1997, 31 x 20 cm, sign. LD Anderle 65/1997, rám, Jiří Anderle je znám především svým obsáhlým grafickým dílem, které se vyznačuje specifickým rukopisem, jenž je založený na mistrném ovládání a kombinování grafických technik. V tématech Jiřího Anderleho dominuje humanistické vidění, převládají obecná lidská témata, často se v jeho dílech opakují motivy tance a masek. Anderle byl v 60. letech členem pražského Černého divadla. Byl tedy přímo obklopen zdrojem své inspirace, kterou reflektoval do svých děl v podobě lidských loutek. Obraz Bubínek ve své symbolice navazuje na autorův cyklus Vesnické tancovačky z počátku 60 let. I zde totiž autor uplatňuje výrazné autobiografické symboly. K této symbolice se autor vyjádřil takto: „Jako mnoho ostatních dětí jsem se u našeho vesnického pokrývače učil hrát na housle. Pak jsem si v pražském bazaru koupil vysloužilý vojenský bubínek a sám jsem se na něj naučil hrát. Zřetězením náhod došlo k tomu, že jsem poprvé seděl za bubnem a hrál v malé vesnické hospodě na taneční zábavě. To hraní o sobotách a nedělích trvalo během studia osm let. Mládí, ten hladový živel, potřebuje být stále syceno nevšedními jevy a taneční zábava právě takovým nevšedním, šťavnatým soustem je. Protože jsem v té době četl Dostojevského, Gogola, Flauberta, Kafku a z rádia poslouchal Stravinského, Janáčka a další autory 20. století, mé vnímání bylo vybičováno do krajnosti. Tanec jsem viděl jako rituál zrcadlící prapodstatu lidského bytí, víc a víc naší hudbou roztáčený často jsem byl děním v sále úplně stržen. Pozoroval jsem, jak lidi při tanci nad sebou ztrácejí kontrolu, někdy i upadli na zem. Ten film se mi v paměti promítá dodnes, střety mládí se stářím, krásy s drsností, lásky s nenávistí, ale i to nehezké zář té naší muziky zkrášlovala.”
the disciple of prof. Pelc and V. Silovsky at The Academy of Arts, Architecture and Design in Prague and Academy of Fine Arts in Prague, member of The Hollar Association of Czech Graphic Artists